Recenze: Nic nás nerozdělí

Vydáno dne 08.02.2013 (10256 přečtení)
Na Oscara nominovaný film podle skutečného příběhu. Skutečného příběhu! 
Tentokrát by bylo asi opravdu zbytečné varování před případnými spoilery, protože samotný český distribuční název vlastně prozrazuje mnohé. A navíc je poměrně univerzální, neboť by se tak klidně mohl jmenovat kterýkoliv film, ať už by bylo jeho námětem potopení obrovské lodi, věznění v táborech během války, útěk od spousty rozzuřených Íránců nebo (z fiktivního hlediska) útok emzáků z vnějšího vesmíru. Všechny tyto události už jsme na plátně mohli vidět. V případě takového Titaniku tak dokonce učinila pěkná řada lidí, přestože věděli, že toto velkolepé dílo Jamese Camerona rozhodně nebude komedií. Tou není ani Nic nás nerozdělí, který s velkou vodou také souvisí, jelikož hlavní zápletku obsarává vlna tsunami.

Manželé Maria a Henry Bennettovi mají tři syny – Lucase, Simona a Thomase, přičemž nejstarší z nich se nachází ještě v předpubertálním věku a ten nejmladší ani nechodí do školy. Protože kvůli Henryho práci bydlí v Japonsku, rozhodnou se udělat si netradiční Vánoce v turisticky oblíbeném thajském letovisku Khao Lak. Jo, možnost koupat se pěkně venku a chodit jen tak v triku s krátkým rukávem je v prosinci opravdu nevšedním zážitkem. Kdyby se ovšem neobjevil ještě nevšednější. Kdesi v oceánu došlo k zemětřesení, jenž se stalo zdrojem pro zmíněnou ničivou vlnu. Naštěstí její nekompromisní útok všichni hrdinové přežili, ovšem bude třeba vyvinout maximální úsilí, aby se v tom zmatku a nepořádku znovu našli. Čili, jak název napovídá, není důležité „jestli“, ale „jak“.

Totiž, abych to uvedl na pravou míru. Maria a Lucas se záhy najdou ještě ve vodě a Henry brzy najde zbylé dva syny. V první polovině filmu sledujeme počínání Maria a Lucase a značnou část té druhé zase Henryho a spol. Ovšem pozor, především v této první polovině se nejedná o tradiční paralelní střihovou skladbu, kdy bychom například deset minut sledovali ty a deset zase tamty, ale jde o tu skladbu lineární, přičemž v momentě, kdy se děj začne soustředit na onu trojici, uplynula od jejich rozdělení vlnou tsunami stejná doba. Jinými slovy to, jak Henryho unášela vlna, jak se setkal se svými dvěma syny, a co přesně následovalo v dalších několika hodinách, neuvidíme, pouze o tom uslyšíme. Na rozdíl od příběhu Marie a Lucase.

Tento přístup má svá pro a proti. Tvůrci se tím do značné míry ochuzují o dramatičnost a z Henryho (Ewan McGregor) se tak stává hodně vedlejší postava. Ale na druhou stranu je takovýto koncept v dnešní době takřka nevídaný, a když k tomu přičteme fakt, že i ostatní složky od režie přes kameru až po efekty jsou na více než hodně solidní úrovni, musí se uznat, že to bylo správné rozhodnutí. Z čistě technického hlediska tedy není tomuto filmu co vytknout a jen to dokazuje, že nejen v Hollywoodu, ale i v takovém Španělsku existují opravdu šikovní a schopní filmaři.

Jenže, tak jako jinde na světě mimo „továrnu na sny“, také oni svým způsobem doplácejí na to, že není jednoduché sehnat potřebné finance. To se nejvíce projevilo na klíčové scéně, ve které se na letovisko řítí vlna tsunami. Bývalo by bylo záhodnější, kdyby byla tato pasáž o něco rozsáhlejší. Protože pokud jste viděli trailer, tak vězte, že jste z ní viděli to nejpůsobivější a nejpodstatnější, takže asi nebyl úplně nejlepší nápad ji takto dopředu zveřejnit. Navíc se pak nechce věřit tomu, že na té velké zpustošené ploše najdou Maria a Lucas pouze jednoho jediného malého chlapce. Žádné další lidi. Nicméně ve filmu se soustředíme hlavně právě na Lucase a členy jeho rodiny, a protože vznikl podle skutečné události (byť se zcela jistě nejedná o doslovnou interpretaci), dá se říci, že měli alespoň malinkaté štěstí v tom, že neviděli ty vůbec nejdrsnější obrazy toho, co tento živel způsobil.

Režisér Juan Antonio Bayona velice překvapil svou schopností vyprávět příběh, protože scénář sám o sobě tak kvalitní nebyl, schopností vést herce, jelikož i ti malí podávají velmi dobré výkony. Také do jisté míry překvapil efektním i efektivním využitím zpomalovaček a záběrů z moře na pevninu, kde jako by si vlna vyhlížela svůj cíl. Obecně se dá říci, že k celému projektu přistoupil velmi střídmě, protože diváky za žádnou cenu nechce vydírat … a přitom by to v tomto případě bylo tak snadné a třeba takoví Jean-Jacques Annaud, Luc Besson, Gabriele Muccino a patrně i Ron Howard a někteří další by s největší pravděpodobností zvolili opačný, tedy ten lacinější přístup.

Vedle Ewana McGregora, který možná mohl podat procítěnější výkon, je jedinou známou herečkou v tomto filmu Naomi Watts (pravda, malé, na první pohled téměř nesouvisející cameo tu má Geraldine Chaplin), přičemž právě ona se zasloužila o to, že si Nic nás nerozdělí vysloužil tu oscarovou nominaci, kterých ovšem určitě mělo být více! Tyto dvě hvězdy v žádném případě nelze vinit z toho, že by kvůli jejich obsazení nezbyly peníze například na výstavbu dalších kulis, neboť ve filmech s podobným tématem nehrajete (nebo byste alespoň neměli hrát) pro honorář, ale proto, že v nich prostě chcete hrát. Zapamatovat bychom si rozhodně měli i jméno Tom Holland (jistě to nebude obtížné, protože Hollandera už známe), který se v roli Lucase po matnějším úvodu rozehrál k úchvatnému a obdivuhodnému hereckému představení. Role, ve které se objevuje  Naomi Watts, rozhodně nebyla nikterak snadná, přestože to tak někomu možná může připadat. Zároveň jí potvrdila, že patří mezi nejvšestrannější herečky současnosti. Vyrazíte-li na Nic nás nerozdělí, a hned poté na Mládeži nepřístupno (klidně můžete i v opačném pořadí), jistě uznáte, že postavy, které v obou filmech ztvárňuje, už ani nemohou být rozdílnější.

Nic nás nerozdělí objektivně ukazuje na příkladu jedné rodiny (jejíž fotku uvidíme v závěru) jednu z nejničivějších přírodních katastrof moderní doby. Ještě děsivější, než samotná vlna, je fakticky spoušť, kterou po sobě zanechala. Takže když se hrdinům tohoto filmu podaří tsunami přestát, zdaleka nemají vyhráno. Scéna, ve které se Lucas prodírá se zraněnou Mariou blátem a špinavou vodou plnou „kdovíčímvším“, nebo když Henry zapadne při hledání „kdovíkam“ toto potvrzuje. Jenom není tak docela jasné, proč takhle zdařilý film vznikl až tolik let poté. Že by znovu otázka rozpočtu? Kdepak, na jednu stranu dovedeme vytvořit několik různých formátů videa, sestrojit humanoidního robota, postavit mrakodrap, vyslat družici na oběžnou dráhu, natočit fascinující bijáky, … ale přírodní živly prozatím stále pod kontrolou nemáme. Snad se i to někdy nějak podaří. 
Hodnocení autora: 9/109/109/109/109/109/109/109/109/109/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Bourák

Nový film Ondřeje Trojana, ve kterém si úlohu titulního (nikoli však vyloženě hlavního) hrdiny zahrál... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2020, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.077/0.068
Partneři:
Hyperreality.cz | BigZoom.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz