Speciál: O knihách Hvězdy stříbrného plátna a Osudy hvězd stříbrného plátna

Vydáno dne 19.05.2020 (335 přečtení)
Nejedná se o ty současné, ani o ty zahraniční. Řeč totiž bude o prvorepublikových herečkách, hercích i režisérech. 

 










 

Dvě knihy. Jeden koncept. Proto si o nich můžeme napsat dohromady. V obou najdeme 40 profilů. O každé osobnosti minimálně na čtyři stránky, ačkoli relativně často se stává, že autor Miroslav Gracík píše v jednom odstavci jinými slovy to samé, co psal už v předchozím. Eventuálně se opakuje v tom, co uvádí v minulém či následujícím profilu. To proto, že nechybějí ti umělci a ty umělkyně, které pojil nejen profesní, nýbrž i osobní život. Nesčetněkrát si třeba můžeme přečísti, že „Vlasta Burian byl egoista, který nesnesl, aby jej v jeho divadle či v 'jeho' filmu kolegyně a kolegové zastínili, tj. aby na sebe svým výkonem strhávali pozornost publika. Mohli mu pouze přihrávat.“

V obou knihách je prostor věnovaný známým a oblíbeným personám – Nataše Gollové, Adině Mandlové, Lídě Baarové, Haně Vítové, Zitě Kabátové, Věře Ferbasové, Anny Ondrákové, Suzanne Marwille, Marii Glázrové, Antonii Nedošínské, Zorce Janů, Ljubě Hermanové, Andule Sedláčkové i Vlastovi Burianovi, Jaroslavu Marvanovi, Ladislavu Peškovi, Jindřichu Plachtovi, Hugo Haasovi, Raoulu Schránilovi, Františku Filipovském, Václavu Tréglovi, Čeňku Šléglovi, Karlu Hašlerovi, Oldřichu Novém, Theodoru Pištěkovi, Janu Werichovi a Jiřímu Voskovci, Františku Smolíkovi, Václavu Binovcovi, Karlu Lamačovi

Dojde ovšem také na méně známé postavy – Ellu Nollovou, Trudu Grosslichtovou, Darju Hajskou, Stellu Májovou, Evu Gerovou i Vladimíra Salače, Ladislava Boháče, Gustava Hilmara, R. A. Strejku. Jak si určitě každý všimnul, nejdříve vypisuju ženy, pak muže. Podle čeho řadí autor těchto dvou publikací, toť otázka. Rozhodně to není podle data narození a už vůbec ne podle abecedy. Jisté je akorát to, že o těch nejvíc nejzářivějších hvězdách se můžeme dočísti vždycky na začátku a na konci. Povídání o nich nepřekvapivě obsáhne víc stránek.

 










 

Ono 40 medailonků na jednu knihu je pořádná a lehce kontraproduktivní hromada. Sotva si pak na první dobou budou čtenáři a čtenářky pamatovati, co ke komu patří. Na druhou stranu je fakt, že tyhle medailonky se kolikrát podobají jako vejce vejci. To máte: datum narození, zaměstnání rodičů, eventuálně o něco širší povídání o slavných příbuzných, zámožnost rodiny, studium, předfilmové začátky po divadlech (většinou Národní, Vlasty Buriana, Nové, Vinohradské), natáčení filmů, kolaborace/nekolaborace, uplatnění po druhé světové válce a „poslední vydechnutí“. Velice oblíbenými autorovými spojeními jsou potom „o tom bude řeč“ nebo „o tom později“.

Vzpomínám na knihu Legendy z ráje Hollywood, kde těch kapitol bylo devatenáct, a pak na publikace kolegyně Aleny Prokopové, tj. Charisma – Nejpřitažlivější filmové hvězdy současnosti a Hollywoodské Top Stars, kde si vybrala jedenáct celebrit. To je tak akorát. Navíc se tam o něco více dozvíme i o nejslavnějších rolích. Na tenhle přístup Miroslav Graclík až na čestné výjimky zcela rezignoval. Ty nejznámější bijáky z filmografie dané osobnosti vždycky jen v rychlosti vypíše za sebe třeba na čtyři řádky. Ledacos nasvědčuje tomu, že dost těch filmů neviděl. A často také uvádí obecně zastávaný názor – ať už na daný titul, nebo eventuálně přijde s frázemi ve smyslu, že „není malých rolí“ nebo že „vedle hvězd musí být i herci a herečky ve vedlejších rolích, které jsou také důležité“ nebo že „mnohdy není snadné určit, čí herectví je vlastně nejlepší.“ A tak podobně.

Přesto je samozřejmě znáti, že dalo hodně práce tyhle knihy sestaviti. Ačkoli evidentně s ledasčím pomohl Ondřej Suchý, který s prvorepublikovými herci a herečkami dělal rozhovory a vyzpovídal i jejich příbuzné. Miroslav Graclík osobně nemluvil vůbec s nikým – ani s příbuznými, ani s kolegy nebo s novináři, kteří se celý život věnují filmu, ať už to jsou kupříkladu Pavel Taussig nebo Pavel Jiras. Několik otázek určitě mohl položiti i zmíněnému Ondřeji Suchému, bratrovi spoluzakladatele Divadla Semafor Jiřího Suchého. Ale to ne. V profilu Adiny Mandlové cituje z její autobiografie Dneska už se tomu směju, ale tam je – při vší úctě – taky otázka, nakolik jsou její vzpomínky důvěryhodné.

V případě Lídy Baarové vyjde částečně z díla Stanislava Motla, autora Mraků nad Barrandovem. Tedy knihy, která se nezabývá životopisy, ale obdobím po konci druhé světové války, kdy si to mnohdy za domnělé podlézání nacistům odskákali i zcela nevinní. A naopak ti, kteří se v tomto směru doopravdy provinili, dokázali bez trestu kabát převléknouti. Nebudeme jmenovati. Ve Hvězdách stříbrného plátna a v Osudech hvězd stříbrného plátna na poválečné ortely také dojde, nicméně se nelze jen tak zbaviti dojmu, že si někdy (zdůrazňuju někdy!) autor více užívá psaní o vztazích v osobním životě.

 










 

Paradoxně pouze o hrstce by lákalo viděti životopisný film. O Lídě Baarové už jsme viděli. O Jiřině Štěpničkové také. Biografie Adiny Mandlové by byla maximálně pozoruhodná pro její nebeskou hvězdnost. Vlasta Burian si taky zažil svoje. Příběh Anny Letenské je nesmírně působivý. Z Vítězslava Vejražky se vyklubal zarytý bolševik. Dál by určitě nebylo od věci zhlédnouti film o Zdeňku Štěpánkovi, a to pro jeho účast v československých legiích, pro ztvárnění dvou českých velikánů ve velkofilmech Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, rovněž kvůli slavnému potomstvu, a také proto, že právě on byl přinucen ohlásiti výsledek Mnichovské dohody a právě od něj se veřejnost také dozvěděla o provedení atentátu na Reinharda Heydricha. Úspěšnou kariéru a ještě úspěšnější vztah měla Anny Ondráková. Jiří Voskovec se dostal světa. Jan Werich také plus k tomu měl velice pozoruhodný pohled na svět. A navíc si v Bondovce Žiješ jenom dvakrát zahrál na pět dnů hlavního záporáka, dokud nebyl přeobsazen, protože někomu došlo, že „moudrý klaun“ hráti záporáka v Bondovce prostě nemůže. Rolf Wanka si taky zahrál i v zahraničí, včetně kultovního dramatu Fritze Langa s názvem M – Vrah mezi námi! A rozhodně nemůžeme vynechati Martina Friče a Karla Lamače, nejen pro jejich přínos české kinematografii!

Osmdesát lidí je pořádná porce, ale přesto se dá tvrditi, že ještě několik jmen chybí. Na první dobrou se vybaví Antonín Novotný (Benetka z komedie Škola základ života), který zamířil do Hollywoodu, a pak se podílel na konstrukci raketoplánů, jak víme z monografie Češi znovu dobývají vesmír. Když už padne zmínka o prvním českém filmovém herci Josefu Švábovi-Malostranském (Zita Kabátová byla jeho neteř), určitě se mělo dostati na průkopníka Jana Kříženeckého. Za první republiky ve světě filmu znamenal opravdu hodně Miloš Havel, což sice nebyl herec ani režisér, nicméně Ema Destinnová také ne, a přesto si o ní můžeme přečíst, byť bez zmínky o tom, že je vyobrazena na dvoutisícovce. Rozhodně se nabízí i Jana Romanová (Anči Fáberová z veselohry Nebe a dudy), která může být ještě živá. A pokud tomu tak skutečně je, dnes slaví sté narozeniny! Centenarianem se stal i Otakar Vávra, který režíroval před válkou, za války, po válce a po vzniku samostatné České republiky. Navíc o sobě sám napsal zajímavou a pestrou autobiografii. Zahrnut klidně mohl být i Rudolf Hrušínský, jenž bezpochyby patří mezi desítku nejlepších českých herců všech dob!

Hvězdy stříbrného plátna     a Osudy hvězd stříbrného plátna jsou dvě knížky, jaké zanechávají značně rozporuplné pocity. Nedá se tvrditi, že by čtení ve všech případech zabavilo. Ale nedá se ani tvrditi, že bychom se nedozvěděli zajímavé informace. A mnozí by patrně uvítali více fotek, protože ty z někdejšího filmového týdenníku Kinorevue pro ně asi budou nedostačující. Nevadí, že autor – na rozdíl od Oty Karse a jeho psaní o Tomášovi Holém – nečerpal informace z našich stránek. Vadí, že celkově vzato je to spíše kvantita na úkor kvality. I proto, že se nedozvíme mnoho o těch konkrétních rolích v konkrétních filmech. Je tu však jedna věc, která tu rozpačitost v podstatě ospravedlňuje. Po celou dobu čtení jsem si říkal, že tady něco úplně nehraje. A šotek bude s největší pravděpodobností v tom, že autor čerpal i z Wikipedie, z Blesku a z Aha!. To je trochu jako kdyby chtěl někdo napsat objektivní profil o prezidentovi a režisérovi Václavu Havlovi, a přitom čerpal jenom z komunistické literatury. No, věřme tomu, že bez výjimky všechna fakta byla ověřena ze spolehlivých a důvěryhodných zdrojů. A dodejme, že pouhá myšlenka sestavit takovouto sbírku profilů někdejších hvězd, které však dodnes baví diváky a divačky všech generací, byla určitě chvályhodná, byť její provedení přeci jenom nebylo z nejideálnějších.

KNIHY JSOU K DISPOZICI NAPŘÍKLAD TADY

FOTO: ceskatelevize.cz, FDb.cz
Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Kanáři

Na online platformě Aerovod je k vidění i tenhle rumunský počin, který se však z větší části... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2020, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 0.068/0.059
Partneři:
Hyperreality.cz | Hyperslevy.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz