Recenze: Souboj pohlaví

Vydáno dne 25.07.2020 (401 přečtení)
Ve filmu Borg/McEnroe jsme viděli, jak to dopadlo, když se proti sobě postavili dva výborní tenisté. A tentokrát se dozvíme, co se stalo, když pětapadesátiletý bývalý špičkový tenista vyzval k zápasu o pětadvacet roků mladší kolegyni. 

 










 

No bylo z toho tenkrát v roce 1973 slušné pozdvižení, jelikož ženy dostávaly osmkrát méně peněž než muži a emancipace byla považována za hodně sprosté slovo. Po zápase Billie Jean King a Bobbyho Riggse se však ledacos změnilo. I kdybyste o tom, že k němu došlo, doteď nevěděli, během sledování tohoto filmu vám patrně bude jasné, jak to tenkrát v Houstonu (rok po ukončení programu Apollo, a proto někteří tento mač pro jeho důležitost přirovnávali k „pozemskému přistání na Měsíci“) všechno dopadlo, třebaže tak trochu v koutku duše doufáte, že výsledek bude jiný. Nicméně Souboj pohlaví je poplatný současné době, takže se žádné překvapení nekoná.

Do jisté míry to byl skutečně důležitý mezník v té rovnoprávnosti, takže v pořádku. A ženy jsou na tom dnes nepochybně z různých úhlů lépe, než před těmi bezmála padesáti lety. Tedy kromě Iráčanek a obyvatelek dalších států arabského světa. Zápas ze stopáže ukrojí necelých dvacet minut, nicméně je podán opravdu hodně zkratkovitě, protože v něm tedy jde, vzhledem k uvedenému, především o výsledek. Čili není třeba se tolik zabývat choreografií. Ostatně to platí i pro ten předchozí duel s Margaret Court (Jessica McNamee), jelikož Billie první výzvu odmítla. A protože ji zmíněná hráčka při vzájemném klání porazila, bralo se to tak, že je v současnosti nejlepší.

Postava Bobbyho není nejideálněji naexponovaná, avšak přesto je velmi pozoruhodná. Pouze naznačeno bude, že kariéru mu přerušila druhá světová válka, přičemž z toho vyplývá, že zřejmě narukoval. Nás však v mnohem větší míře zajímá vztah k jeho dětem a v ještě větší míře jeho obchodnický talent, kdy dokázal naplno využít příležitosti pramenící z jednoduchého, ale v tehdejší době nevídaného nápadu. Příprava na zápas „šovinistické prase versus feministka s chlupatýma nohama“ probíhala u obou aktérů různě.

On spíše plnil roli klauna, což mimo jiné – tedy podle toho, jak to je podané ve filmu – přivádí k myšlence, že ne že by soupeřku podcenil, ale možná prohrál schválně, aby se ty věci ohledně zrovnoprávnění daly do pohybu. Přeci jen kupříkladu svou manželku Priscillu (vždy skvělá Elisabeth Shue) velice miloval, třebaže vášeň pro hazard byla silnější. Na druhou stranu si o ní s velkou pravděpodobností nemyslel, že patří pouze do kuchyně a do ložnice. Steve Carell tuhle roli zahrál opravdu výtečně, jak jsme si u něj v poslední době zvykli (viz také Hon na liškuSázka na nejistotu, Beautiful Boy, Vice).

 










 

Zato Billie měla na všechno střízlivější pohled a před utkáním makala, neboť tenis pro ni byl vždy na prvním místě. Dřela tedy tak, jako když se měl Rocky střetnout s Ivanem Dragem. Protože tady i tam to vlastně bylo „my proti nim“. V Rockym IV ve smyslu Sověti vs. Američané, v Souboji pohlaví, jak už název napovídá, muži vs. ženy. Radši ani nepředvídat, co by se stalo, kdyby Billie Jean King tehdy prohrála. Nebo kdyby ji vyzval kupříkladu její vrstevník John Newcombe. Měly by tenistky dodnes osmkrát nižší odměny než tenisté? O tom se určitě dají vést několikahodinové spory. Nicméně ty přenecháme jiným, protože zastáváme názor, že na ‚kdyby‘ se nehraje.

Jak už bylo naznačeno, u obou hlavních postav se zabýváme i osobním životem. U ní vlastně v daleko větší a nikoli nezajímavé míře. Ač vdaná, zakouká se do kadeřnice Marilyn, což manžel Billie sice nese nelibě, leč snaží se zůstat nad věcí a svou ženu nadále podporuje. A ze závěrečných dovětků se dozvíme, jak nejen v tomhle případě všechno dopadlo. Každopádně ano, výborná Emma Stone a Andrea Riseborough si několikrát dají pusu. A potom dojde na jednu mimořádně tuctovou situaci jak z nějaké průměrné hollywoodské romantické komedie. Takovou ale naštěstí Souboj pohlaví, ve kterém se objeví také další postavy z tenisové historie, včetně Jacka Kramera (Bill Pullman) či Gladys Heldman (Sarah Silverman), jinak v žádném případě není!

Souboj pohlaví je totiž biják, který napsal Simon Beaufoy (Lov lososů v Jemenu), takže obsahuje takový ten jemný a divácky vděčný humor. Není také divu, že ho produkoval Danny Boyle, který se zmíněným scenáristou dvakrát spolupracoval. Účast těchto dvou zmírnila pochybnosti ohledně režijní dvojice Valerie Faris a Jonathan Dayton, kteří stvořili kontroverzní Malou Miss Sunshine. Ta obsahuje místa dobrá i nedobrá, která bohužel převažují. Nelze nezmínit, že V Souboji pohlaví si dali téměř do detailu záležet na dobové atmosféře, se kterou jim výraznou měrou dopomohly kostymérky a maskérky. Zinscenovat slavné sportovní zápasy pro film nebývá snadné, nicméně tady to složité být nemuselo, jelikož nám je často správně opakováno, že šlo o víc než o sport.

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 8/108/108/108/108/108/108/108/108/108/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Tenet

První z velkých hollywoodských projektů, který zamířil do kin po koronavirové krizi. U nás je možné... celý článek

DVD

Recenze: Světla velkoměsta

Navážeme na knihu Když Chaplin potkal Buriana a přiblížíme si film, který začal vznikat ještě za němé éry,... celý článek

Speciál

Recenze: Vládce temnot Dnes

Tohle není sen. Používáme elektrický systém vašeho mozku jako přípojku. Neurointerfelence při vašem... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení