Recenze: Sin City

Vydáno dne 20.06.2020 (659 přečtení)
Robert Rodriguez slaví po roce další narozeniny, a tak si připomeneme další z jeho skvělých, kultovních filmů.

 










 

Světoznámý tvůrce komiksů Frank Miller vytvořil Sin City na papíře v roce 1991. A už v první polovině devadesátek se spekulovalo o zfilmování. Sám autor se do toho moc nehnal, protože adaptace tohoto média ne vždycky dopadly dobře. Navíc si tvorbou komiksů podle svých slov vydělával na živobytí více než slušně, takže přenést Sin City na stříbrné plátno neměl zapotřebí. Na začátku tohoto tisíciletí/století za ním však přišel Robert Rodriguez a byl neodbytný. Existovaly projekty o Batmanovi, ale až úvodní Spider-Man z trilogie Sama Raimiho naznačil skutečné možnosti. Jenže Sin City, kterému jsme se věnovali už v tomhle speciálu, mělo přinést něco docela jiného.

Texaský režisér, který si předtím na Tenkrát v Mexiku a na Spy Kids 3-D: Game Over vyzkoušel nejmodernější technologie, natočil s Joshem Hartnettem a Marley Shelton Prolog, který zůstal i ve filmu. Na základě vizuální stránky i zvoleného jazyka přesvědčil jak Franka Millera, tak Bruce Willise, aby se tenhle projekt natočil s jejich účastí. A když víte, že ve vašem filmu bude hrát Bruce Willis, není problém nalákat Elijaha Wooda, Clivea Owena, Rosario Dawson, Mickeyho Rourkea, Carlu Gugino, Jessicu Albu, Benicia Del Tora, Michaela Madsena, Jaime King a samozřejmě taky Powerse Bootha, Micheala Clarka Duncana, Rutgera Hauera a Brittany Murphy.

Natočit celý film v ateliéru před greenscreenem/bluescreenem byla tenkrát de facto v celosvětovém měřítku hodně neobvyklá záležitost. Ze známějších takových počinů měli před tímto premiéru akorát Casshern a Svět zítřka. Protože v ateliéru před zeleným pozadím máte všechno mnohem více pod kontrolou, ačkoli třeba pro rekvizitáře se zase tolik nemění. Sin City každopádně této technologie využilo bez zbytku, protože umožňuje přidat nejen libovolné pozadí či ojedinělou barvu do jinak černobílé noirové stylizace, ale také je kupříkladu snadnější vložit do jednoho záběru dvě postavy, které se přitom během natáčení na place nikdy nepotkaly.

Vedle vytříbené vizuální stránky, která je komiksové předloze věrná natolik, že už to ani víc nešlo, nesmíme opomenout tu příběhovou. „Chvěje se ve větru jako poslední list na umírajícím stromě.“ To je první věta celé podívané, ve které se po Prologu poprvé věnujeme detektivovi Johnu Hartiganovi, který má jít do důchodu, ale ještě předtím musí zachránit malou Nancy Callahanovou ze spárů pedofilního syna vlivného senátora. Potom v Drsným sbohem pátrá lehce znetvořený Marv po vrahovi blondýnky Goldie, která se k němu chovala hezky – nejen tím, že mu dala, a která voní tak, jak by měli vonět andělé. Velká tučná zabíjačka nás seznámí s tím, co se musí udělat, když prostitutky s kamarádovou pomocí sejmou prohnilého policajta. A Ten žlutej parchant se vrací k Hartiganovi a k případu Nancy Callahanové, která za osm roků vyrostla … A vyspěla.

Hned po prologu budeme upozorněni, že tohle není Sin City Roberta Rodrigueze, nýbrž Franka Millera, který se předtím coby scenárista podílel na druhém a třetím Robocopovi. A ve stejném roce jako tato adaptace šla do kin i povedená Elektra, která taky vycházela z jeho díla. V tomhle případě byl přizván přímo coby spolurežisér (třetím spolurežisérem byl Quentin Tarantino, jenž režíroval dialog Dwighta s Jackie Boyem v autě cestou k asfaltové jámě), neboť ví o městě a o postavách v něm první poslední, což nejen hercům a herečkám výrazně usnadnilo práci. A diváky to zanechalo v němém úžasu! Texaský rodák, v jehož Troublemakers Studios se natáčelo, si podobný přístup vyzkoušel znovu se sci-fi Alita: Bojový anděl. Akorát s tím rozdílem, že na plátno nepřenesl vizi manga kreslíře Yukita Kishira, nýbrž Jamese Camerona, jenž se chystal o této hrdince vyprávět hodně dlouhou dobu. Výsledek byl znovu vizuálně i technologicky ohromující a vlastně taky poněkud nedoceněný.

Sin City (aka Sin City - Město hříchu) totiž rozhodně představuje výrazný mezník v historii moderní kinematografie, protože se mu podařilo zrušit hranici mezi komiksem a filmem. Diváci a divačky viděli něco, co předtím ještě neviděli, což platí z vícero úhlů pohledu. Protože měly být tržby tak pětkrát vyšší! Násilím prolezlé Basin City je plné různých charakterů, ale o žádném nemůžeme stoprocentně tvrdit, že jde o klaďase. Někteří však překračují zákon pro dobrou věc. Je to tak trochu divoký západ v (neo)noirovém balení. Není divu, že jsme se záhy poté dočkaly první a později i druhé Třístovky, rovněž podle předlohy Franka Millera, který sám stvořil nepochopený Spirit. A nakonec samozřejmě vznikla i dvojka Sin City, o které jsme si napsali tady a tady (o její 3D verzi).

FOTO: cinema.de
Hodnocení autora: 10/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/1010/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení

Copyright © 2003-2020, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.

Load: 2.19/2.18
Partneři:
Hyperreality.cz | BigZoom.cz | Hyperinzerce.cz | Bleskove.cz | IQport.cz