Rozhovor: Tomáš Vorel

Vydáno dne 19.07.2020 (499 přečtení)
Kultovní Kouř prošel remastrovacím procesem a zamířil zpátky do kin. Proto jsme pro vás vyzpovídali jeho režiséra ...
 










 
FDb: Jak na Kouři probíhal remastrovací proces?
Tomáš Vorel: Ve studiu UPP nascanovali negativ Kouře, pak jej vyčistili od škrábanců a chlupů. Pak během koronaviru jsme s kameramanem Martinem Dubou záběr po záběru dohlíželi na správné barevné a světelné korekce. Byla to vzrušující a objevná práce. Poprvé jsme totiž po třiceti letech viděli, co jsme vlastně natočili. Filmové pětatřicetimilimetrové kopie, ze kterých se film kdysi promítal, jsou pouze v roslišení 2K. A nascanovaný negativ filmu je 4K, takže nyní poprvé vidíme obraz dokonale ostrý a prokreslený, vidíme každý chloupek a žilku ve tvářích herců a v pozadí objevujeme věci, kterých jsme si tehdy nevšimli. A takto Kouř uvidí i diváci, kteří nyní půjdou do kin. Digitální technologie 4K je zázrak.
 
FDb: Kdy a kde jste Kouř natáčeli?
Tomáš Vorel: Točilo se v lednu a únoru 1990, těsně po revoluci. To si pamatuju, protože Havla zrovna volili prezidentem a on nemohl přijet na naše natáčení, přestože tam měl krásnou roli vrátnýho v ubytovně. Exteriéry jsme točili v Ostravě v Nových Hutích Klementa Gottwalda. Interiéry, jako třeba chodby továrny, laboratoř a disko klub se točili v Praze. Ale kde přesně, to už si nepamatuji ...
 
FDb: Jak probíhalo natáčení těch hudebních pasáží? Pouštěli jste hercům hudbu přímo na place?
Tomáš Vorel: Ano, nejdříve se nahrál rytmický základ písně. Ten se pouštěl hercům na place před kamerou. A pak se to ještě jednou přezpívalo a nahrálo ve studiu Fisio.
 
FDb: Ve filmu můžeme vidět i Jaroslava Duška, který teď už moc nehraje a místo toho se z něho stal v podstatě takový guru, jehož názorům lidi hojně naslouchají. Sleduješ i ty jeho besedy a přednášky?
Tomáš Vorel: Sleduju a v podstatě s ním souhlasím. S Jardou máme podobný vývoj. Já hrál ve Sklepě, on v divadle Vizita. Potkávali jsme se na společných divadelních akcích. Hrál mi už ve famáckém filmu Ze života popelnic, kde krade popelnici. Pak jsme se skamarádili a psali několik let scénář Kamenný most. Přitom jsme pronikali do tajů náboženství a mystiky a šamanismu. Já se v podstatě celý život zabývám poznáním světa a sebe sama, podobně jako Dušek. Jenom o tom nedělám přednášky, ale točím filmy.
 
FDb: Jsou herci a herečky, se kterými spolupracuješ opakovaně. Proč sis nezopakoval spolupráci i s Lucií Zedníčkovou, kterou dodnes spousta lidí zná především z Kouře?
Tomáš Vorel: Mužští herci se mi ve filmech stále opakují, to je pravda. Ale herečky? Málokterá dokáže být v každé další roli jiná a zároveň přitažlivá, aby byl důvod ji obsadit dvakrát. Jediná Holubová má pro mne ten nekonečný přesah a půvab. Čím je starší, tím je lepší.
 
FDb: Sám máš menší roličku ve všech svých filmech (v Instalatérovi z Tuchlovic ses vystřihnul) kromě Kouře. Proč sis v něm nezahrál?
Tomáš Vorel: No jo, v Kouři nehraju, zapomněl jsem na sebe. Možná to bylo způsobeno tím, že jsem postavu Arnoštka chtěl nejdříve hrát sám. Měl jsem podobnou roli přihřátého svazáka v divadle Sklep. Pro film Kouř jsem však dělal na všechny role řádný casting a Šimon Caban byl jasně nejlepší. Tak jsem mu tu svoji roli přepustil.
 
 










 
FDb: V příštím roce půjde do kin Cesta domů, pokračování Cesty z města a Cesty do lesa. Jaký byl hlavní důvod nebo hlavní důvody, že ses rozhodnul příběh Marákových a Papošových proměnit v trilogii?
Tomáš Vorel: My jsme psali scénáře Cest z reálných příběhů lidí, co tady na Rabštejnsku žijí a pracují. A těch zážitků s nimi bylo tolik, že se do prvních Cest všechno nevešlo. Takže postupně a pomalu vyplynulo, že to chce ještě jeden díl Cesta Domů. Ale slibuji, že je to díl závěrečný.
 
FDb: Jak jsi prozradil, v trilogii Cest nebo v Instalatérovi z Tuchlovic se objevují postavy s reálnými předobrazy. Mají i některé postavy v Kouři konkrétní reálný předobraz?
Tomáš Vorel: No jasně. Všechny postavy jsou odpozorované z reality. Buď to byl otisk jednoho člověka, nebo spojení více osob dohromady. Předobraz prasečího Generála byl tehdejší generální ředitel Filmového Studia Gottwaldov, který nám film měsíc před natáčením zakázal, neboť jsme s Holubovou a Marhoulem podepsali Několik vět. Tak jsem podle něho vymyslel nejodpornějí postavu Kouře.
 
FDb: Ke kterýmu dalšímu z tvých filmů by tě eventuálně lákalo natočit pokračování? Nebo o čem by mohl být tvůj další film?
Tomáš Vorel: No už léta se snažím napsat scénář, jehož název nechci prozrazovat, s podtitulem „rytmikál globalizačního věku".
 
FDb: Tvůj další film Kamenný most jsi natočil až nějakých šest roků po Kouři. Čemu ses v tý době věnoval?
Tomáš Vorel: Věnoval jsem se psaní scénářů, kterých bylo asi deset, ale žádný producent je nechtěl, protože nebyly dostatečně pozitivní a divácké. Byt to šestiletý zmar a sebedestrukce, jen krůček mi chyběl k sebevraždě. Dostal jsem se z toho tím, že jsem sám založil producentskou firmu VorelFilm, rodiče mi půjčili peníze a já roztočil Kamenný most. To mě zachránilo...
 
FDb: Když jsem před několika měsíci viděl Kouř podruhé, tak mně jednak některými záběry připomněl Metropolis i některé další sci-fi, a jednak mně díky té stylizaci a osvětlení přišlo, že sleduju alternativnější realitu, ve které kromě toho podniku a ubytovny a diskotéky možná ani nic jiného neexistuje. Setkal ses už s podobnou interpretací?
Tomáš Vorel: Někdo zase Kouř srovnává s Brazil nebo s Tancem v temnotách. Já jsem však žádný z těchto filmů neviděl, tudíž jsem nic nenapodoboval. Proto Kouř je naprosto nový a nezařaditelný film. Kouř se ničemu nepodobá, je to nový žánr sám o sobě.
 
FDb: Při jednom z našich minulých rozhovorů jsi říkal, že bys všechny svoje filmy znovu přetočil, protože už víš, co je tam za chyby. Co bys teda upravil na Kouři?
Tomáš Vorel: Kouř by byl delší, bylo by tam více písní a recitací, které se z důvodů časových a finanční nenatočily. Ale teď na podzim bude premiéra Kouře v Divadle Fidlovačka. Režíruje to Šimon Caban (ano, Arnoštek) a tam budou všechny písně a tance, které ve filmu nebyly.
 
FDb: Čím myslíš, že Kouř zaujme mladší diváky, kterým je teď třeba okolo dvaceti?
Tomáš Vorel: Už je zaujal. Na Kouř teď koukají hlavně mladí, kteří vůbec socialismus nezažili. Asi je strhává bizarní sarkasmus Kouře, jak herci mluví, jak se pohybují. Troufám si tvrdit že Kouř je vlastně první rapový film vůbec. Lumír Tuček a jeho Recitační skupina Vpřed už v 70. letech rapovali. Tedy v době, kdy se americkým černochům o rapu nesnilo.
 
FDb: O čem by podle tebe mohl být Kouř po pětatřiceti nebo čtyřiceti letech?
Tomáš Vorel: O tom samém. Že se stále dusíme ve zplodinách z fosilních paliv, že se zahrabáváme tunami odpadků, že jsme otrávili vodu a potraviny chemií. A že nám velí generál, který neumí mluvit česky.
 
FDb: V Braníku máš vlastní filmové studio. Využili ho někdy i tvůrci jiných filmů?
Tomáš Vorel: Sem tam se někdo najde a VorelFilm mu poskytne své služby. Ale hlavně to tady slouží pro mé filmy. Je to veliký komfort, mít prostor sám pro sebe, kde vás nikdo nevyhazuje, nikdo nefakturuje, kde můžete v klidu a v bezpečí krášlit natočený příběh...
 
FOTO: FDb.cz 
(Autor: Tomáš Kordík)
 

Kino

Recenze: Tenet

První z velkých hollywoodských projektů, který zamířil do kin po koronavirové krizi. U nás je možné... celý článek

DVD

Recenze: Světla velkoměsta

Navážeme na knihu Když Chaplin potkal Buriana a přiblížíme si film, který začal vznikat ještě za němé éry,... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení